Profil uživatelky Danah

Často vídám dobrovolníky z charity "Výzkum rakoviny". Mají kasičku, tváří se mile, ale mě nenachytají. Na žádný výzkum rakoviny nevěřím. Pokaždé mě svrbí jazyk zeptat se, jak výzkum pokračuje, a jestli kdy viděli nějaký výsledek. Jenomže ti dobrovolníci vědí stejně tak málo o tom výzkumu jako kdokoliv jiný, tak je tou otázkou netrápím. Nedávno mi říkala kamarádka: "Věnuju nějaké peníze na charitu, a nemůžu se  rozhodnout, jestli to dát na "Výzkum rakoviny" nebo do hospice." Jako by mě vosa píchla: ihned jsem měla jasno, ale musela jsem začít taktně a diplomaticky. Samozřejmě musí vyhrát hospic: tam člověk vidí tu těžkou nekonečnou práci sester s nemohoucími a umírajícími pacienty. Výzkum rakoviny? Černá díra na peníze, a výsledek v nedohlednu. Kamarádka uznala, že hospic si zaslouží peněžitý dar.  Chápu, že rozhodování pro ni bylo obtížné, protože ona sama se vyléčila z rakoviny, její manžel ale ne. Rozumím tomu, že tito lidé čekají na jakési světýlko v podobě dobré zprávy o léku proti rakovině.  

Když jsem studovala chemii, nikdy bych si nepomyslela, že budu tyto vědomosti uplatňovat při každodenním nákupu potravin! To jsme to ve jménu vědeckého pokroku dopracovali daleko! Když to bude takhle pokračovat s výrobou umělých potravin a všelijakých náhražek skutečného jídla,  měly by se přizpůsobit školní osnovy a naučit děti chemii. Protože jak je vidět, ta je bude provázet na každém kroku- v jídle. Lépe řečeno v potravinách, co se ještě z posledních sil mohou nazývat jídlo. Nám šťastnějším, co ještě pamatujeme, jak má jídlo vonět a chutnat, aniž by muselo být na efekt "vylepšeno" aditivy, nastávají těžké časy.

Mrkvičko, přeji hodně štěstí a vytrvalosti! Dej rozhodně vědět. To bude radost pro všechny!!

Mám kamarádku, kterou v minulosti postihla rakovina, měla sarkom: velmi agresivní nádor. V té době jí bylo něco přes 30. Po úspěšné operaci jí nabídli chemoterapii, jako každému. Ona se jim vysmála, protože přesně věděla, že na její typ nádoru se žádná chemoterapie neaplikuje. Řekla, aby jí nehonili po kontrolách, že sama přijde za půl roku, a bude se léčit sama. Nashledanou! Nasadila tvrdý dietní režim- celozrnné pečivo, žádné "bílé jedy" apod. Za půl roku na kontrole byli doktoři překvapeni, v jaké je dobré kondici. Jeden z nich jí dokonce řekl: "Ty ještě žiješ?" Potom jsem ji delší dobu osobně neviděla, až jsme se setkaly po osmi letech. Povídaly jsme si při kafíčku a ona mi řekla věc, která pro mě byla obrovské překvapení: týkalo se jejího vyléčení před 8 léty: "Dano, kdyby se mi to stalo teď, už bych neměla sílu projít tím znova. Asi bych to vzdala." Bylo jí jen kolem 40 let! Znala jsem ji jako bojovnici a silnou osobnost , a nad tímhle jsem musela hodně přemýšlet. Je pravda, že s věkem člověku ubývá síly a spoustu věcí už nezvládá- aspoň ne tak rychle, a obvykle je stále víc pohodlný. Mluvím za sebe, už chci mít klidný a spokojený život a stále jen "nebojovat" každý den. Někdy se musím velmi přemáhat k tomu, co bych v mládí zvládla úplně samozřejmě. Stojí mě to čím dál více sil, kterých čím dál více ubývá. Proto lidičkám tak ráda přeji "Hodně sil"! 

Parkinsonova nemoc byla spojována s viry, toxiny a léky- ale nový výzkum ukazuje, že Parkinsonovou nemocí jsou velmi ohroženi muži, kteří jedí velké množství mléčných výrobků. Zajímavé je, že totéž neplatí stejným způsobem pro ženy, dokonce i když jedí podobné množství mléčných výrobků. Výzkumní pracovníci z Harvardské Školy veřejného zdraví  zjistili, že muži, kteří jedli 2,9 krát  nebo víckrát za den mléčné výrobky, byli mnohem více ohrožení rozvojem Parkinsonovy nemoci než muži, kteří totéž jedli  méně než jednou denně.  Tato souvislost je prokazatelně silnější v delším časovém intervalu, a vrcholí přibližně za 6 let konzumace mléčných výrobků. (Zdroj:  Annals of Neurology, 2002,  52: s.793-801)  

Náš stařičký pan domácí žije sám, a zajímá se o dění kolem sebe: odebírá a čte dvoje noviny a každý večer sleduje hlavní zprávy. Říkává:"Když mi bylo 18, měl jsem ve všem jasno. Teď je mi 75 a nevím nic."To mě vždycky rozesměje. Koupila jsem mu k vánocům útlou knížku od Johna Pilgera Noví vládci světa. Byla jsem si jistá, že to je přesně ono a bude spokojený. Po pár týdnech od vánoc mi řekl: "Z té knížky jsem přečetl asi 12 stránek, to se nedá číst: samá korupce úplně všude, obrovské podvody, musel jsem to odložit." Tak mi došlo, že stejné zlé zprávy, dávkované denně po kapkách sice lidi otráví, ale jsou ještě schopni další den tu televizi znova zapnout, a znovu a znovu se nechat otravovat. Ty koncentrované zlé zprávy byly nepřijatelné. Je to to samé, jako když víte, že všude kolem vás v potravě, ve vodě i ve vzduchu jsou chemikálie, které vám škodí, ale když shrnete, že jsme otravováni systematicky, abychom potom mohli být tzv. léčeni, je to informace dosti nepřijatelná. Jako když správně v matematice sčítáme, a když nám vyjde správný výsledek, úplně se lekneme, co nám to vyšlo!!:-)) Vyhodnocování některých evidentních skutečností je překvapivě bolestné.

Avatar Viděla jsem film Avatar a udělal na mě veliký dojem. Bývám opatrná s filmy, na které jsou diváci naháněni masivními každodenními upoutávkami. Z toho samého důvodu jsem viděla třeba Titanik asi o 10 let později, než většina těch upoutaných reklamou. :-)) Avatar je přesnou kopií toho, jak krutě zacházíme s matkou přírodou a jak si naše pyšná civilizace, vybavená technikou, bere, co chce. Jak říkám, science fiction je mnohem víc pravdivá a poučná než denní zprávy. Protože přes média je nám předkládáno, co a jak máme správně vidět a často už nepoznáme, jak deformovaný ten obraz je!  

Už několikrát jsem se dívala na tohle video, a musím uznat, že je přesné a vždycky se dobře bavím:  http://www.youtube.com/watch?v=SUmCRrKYwBQ&feature=share ; Opravdu odkoukáno ze života. Naštěstí pro sebe musím uznat, že zřejmě opotřebením či únavou organizmu jsem i ve své hlavě objevila "Nothing box": je to jedna z nejúžasnějších věcí. Když už nemůžeme mít ten zimní spánek....

Hlavně rychle- dodávám já. Lidé dnes nemají čas, neposadí se v klidu, aby si spoustu věcí mezi sebou vyříkali či rozmysleli.....když onemocní, čekají od doktora zázračnou pilulku, co je už zítra postaví na nohy, protože oni musí spěchat do práce. Není čas ležet v posteli a vypotit se, jak to vždycky dříve fungovalo a osvědčilo se. Naši předkové opravdu nebyli hloupí. Nedávno jsem se synem navštívila veliké knihkupectví. Celou jednu stěnu zabíraly regály s knihami o zdravém životním stylu, o tom, jak být fit a udržovat se mladý....celkem drahé knížky. Oba jsme se museli smát, protože to jsou stokrát opsané pravdy, které každý teoreticky zná, ale jak řekl můj synek- každý na ně prakticky dlabe. :-))))

Velmi mě oslovila knížka M. Norbekova, jak si zlepšit zrak. Doslova mi otevřela oči. Jeho pohled na svět se mi docela zamlouvá. Autor se tam dost trefuje do chronicky nemocných, aby je vyburcoval se sebou něco dělat Kniha není opravdu psaná pro salonní čtenáře, avšak je velmi vtipná. Norbekov je spoluautorem metodiky na zlepšení zraku - a nabídku rozeslal do mnoha různých zemí. Odpověděli mu pouze Japonci, chvályhodné, a sice v tomto smyslu, že japonská ekonomika není v daný moment schopná unést takovou zátěž!! Nechápal, co má společného ekonomika se zlepšením zraku. V dopise bylo dále vysvětleno, že "pokud desetina ze šedesáti milionů  Japonců se špatným zrakem odloží brýle, zůstane nevyužito šest milionů brýlí, a to by byla citelná rána pro japonskou ekonomiku. Proto považujeme Vaši metodu za předčasnou. :-))" Nojo. Pokud si myslíme, že někomu záleží na našem zdraví, jsme na velikém omylu: je to jen obrovský kšeft. A spotřebitel (pacient) nesmí zmizet. To mějme na paměti, pokud chodíme k doktorovi. Moje babička byla celý život dost malá a silná. Nebyla u doktora 50 (slovy padesát) let. Dokážu si živě představit, že jakmile by tam jednou vkročila, už by ji doživotně honili od kontroly vysokého krevního tlaku k testům na cholesterol. Tím by to jistě nekončilo- ono by se přece něco našlo- nějaký důvod, proč brát prášky. :-)) Byla by v pasti. Tomuhle se úplně elegantně vyhnula. Dožila se 88 let. Vzpomínám na ni s láskou, a také si pamatuji, jak jí to do poslední chvíle skvěle myslelo.